To bl totiž rybář a ten rybář měl ženu a oba bdlili na břehu moře ve velkánské lahv od octa, tak bli chudí.
Můžete si přestavit, jak to v té lahv páchlo ksele.
Jednou, takhle v ponděl, rybář si vzal nádob s žížalam, napchl udice, zapchl prut a čekal na zabrání.
Najednou se mu šňůra natahuje a on vtáhne zlatou ryku.
Rybářov se dělají mžitky před očima a nevří vlastním uším.
Ta ryka mluv!
Udice jí trochu vadila ve vslovnosti, ale rybář rozuměl jasně, jak říká:
Rybáři, pusť mě, já nejsem skutečná ryba, já jsem princ!
Ryba, která mluv, stejně nemže bt dobrá, pomslil si rybář a pustil ji.

břehu - . pád
octa - . pád
prut - . pád
zabrání - . pád
šňůra - . pád
mžitky - . pád
očima - . pád
uším - . pád
rybáři - . pád
princ - . pád